Vážené dámy,
aktivita Hunting Dress Code vznikla pro milovnice přírody i myslivosti z mé potřeby obléknout se do něčeho reprezentativního na vlastních naháňkách, které u nás doma, na zámku Jemniště, pořádáme. Sako, paleto nebo kabát s motivem přírody by však neměly chybět v žádném dámském šatníku, protože taková pozvánka ven na procházku, odjezd na pozvání mimo město, návštěvy veletrhů, obhlídky farem, sádek nebo hospodářství přátel a pak také pozvání na hony, naháňky, plesy i tematické koncerty na nás kladou jasné nároky zůstat stále elegantními! Než naplním všechny kategorie oblečení, které jsem si předsevzala, uteče ještě spousta vody, ale činím tak s láskou, nadšením a velkým přáním nabídnout ženám něco, co je potěší a zkrásní.
Petra Sternbergová
Hon jako společenská událost
Uchováváme si nevyléčitelnou nostalgii po hájích a pláních,
statcích a staveních, ačkoliv ekonomické principy, jež tyto věci stvořily,
již zmizely.
Roger Scruton
ODĚV A STYL
Hon představuje arciť společenskou událost, v první řadě a bez výhrad, byť jeho společenský význam může podle okolností výrazně variovat. Rozhodující je nikoliv samotný lovecký zážitek, nýbrž ritualizovaný program honu jako celek. Coby společenská událost podléhá hon jednak celé škále běžných společenských pravidel, jednak zcela specifickým pravidlům a tradicím mysliveckého, lépe ještě loveckého cechu. V obou případech nalezne zájemce běžným způsobem dostatek poučení. Značně opomíjeným, či přinejmenším málo akcentovaným, tématem je v našem prostředí ovšem otázka vhodného oděvu a stylu odívání během společného lovu. Přitom se nejedná o žádnou podružnou otázku. Šaty dělají nejen člověka, nýbrž i myslivce. Navíc se zdaleka ještě nevytratilo základní povědomí, že myslivost a hon se pojí s prestiží a noblesou.
ROBERT GAINSBOROUGH, Mr and Mrs Andrews, 1748 - 49
V historických dobách byly lovecké aktivity vyhrazeny aristokracii a příslušnému personálu. Lovecké oblečení panstva se napříč Evropou během vývoje příliš nelišilo od jiných společenských oděvů, mohlo být praktičtější, někdy hýřilo barvami, jindy se klonilo k přírodním odstínům. Personál měl často jednotné oblečení ve vybraném barevném ladění. Hon přitom byl prakticky výhradně společenskou událostí, navíc prvořadou. Příslušný oděv byl výrazem prestiže a sloužil k reprezentaci. Velkým předělem je až 19. století, které přineslo změšťanštění společnosti a také postupnou demokratizaci myslivosti.
Společenská akce vyžaduje zásadně společenský oděv, což platí i v případě, že se, například jako hon, koná v přírodě, honitbě, lese, jednoduše na venkově. Ovšem specifický, přitom nikoliv nutně jen a jen „myslivecký". Naše téma je rozhodně širší. Styl odívání se zde zakládá na uznávaných zvycích a tradicích, aristokratických kořenech lovecké praxe, jejím konzervativním kontextu, vzájemné úctě mezi lovci i respektu vůči lovené zvěři a v neposlední řadě obecně na souznění s přírodou a příklonu k venkovskému životu. S ohledem na účel mysliveckého odívání existuje přirozený rozdíl mezi oblečením spíše užitkovým a vysloveně společenským či slavnostním, kterému se budeme věnovat přednostně. Stejně tak by měl být rozdíl mezi oděvem profesního myslivce a příležitostného lovce. Specifickým tématem jsou parforsní hony s francouzskými a britskými kořeny (hunting), prakticky jezdecká disciplína s přísnými společenskými rituály, kterou v tomto pojednání ovšem pomineme.
Zkraje můžeme během honu bez kompromisů vyloučit sportovní a outdoorové oblečení, v domácích (ba městských) poměrech až epidemicky rozšířené. Stejně tak je ovšem nevhodné i veškeré zjevně vojenské oblečení, jakkoliv oblíbené, praktické a rozšířené. Co je případně ještě únosné při individuální lovecké aktivitě či práci v honitbě, nepatří na hon. Diskutabilní je také nový styl ze zámoří, který využívá fotorealistickou kamufláž, balancuje na hraně směrem k výbavě odstřelovače a je maximálně využitelný pro individuální lovecké aktivity (především vábení). Dále se vylučuje jakékoliv oblečení pracovní a městské v nejširším smyslu slova. A také tradiční společenský oděv je samozřejmě při honu nevhodný a nepatřičný.
Odpovědí je stylově vyhraněné myslivecké oblečení, jehož škála je povýtce široká a v různých obměnách a kombinacích se prolíná s venkovským stylem, jak jej známe z bližšího i vzdálenějšího evropského zahraničí. Obecně existují v novodobé Evropě dvě autochtonní linie tradičního loveckého odívání, které spolu přirozeně korespondují, doplňují se a mají své různorodé varianty. Prvním je středoevropský či alpský styl, který nad rámec Německé říše a Dunajské monarchie významně ovlivnil i širší evropský vývoj a představuje proto faktický pravzor mysliveckého stylu. V německém prostředí se tento styl v pánské i dámské variantě prosadil mimo bezprostřední lovecký kontext právě i jako společenský či stylově venkovský oděv. Druhou linií je britský styl.
MAX LIEBERMANN, Lovec v dunách, 1913
Dnešní styly mysliveckého oblečení jsou dědictvím 19. století. Dominantní faktor representace byl potlačen, oděv získává praktický ráz a je laděn v přírodních odstínech (zelená, šedá, hnědá). Současně se mění povaha lovu. Společenský hon doplňují ve velké míře individuální styly.
V domácích poměrech bohužel proběhla během uplynulých desetiletí navzdory společné středoevropské či alpské tradici výrazná stylová simplifikace směrem k průměru a vyslovené uniformitě mysliveckého odívání, které vedle individuality a nápaditosti navíc postrádá i přijatelný dámský ekvivalent. Nicméně se jedná o minimální, někdy doporučované východisko, téměř „český styl", který lze akceptovat, pokud je skutečně naplňován a dodržován. Samozřejmě si ale zaslouží oživení a zpestření – nejlépe návratem ke kořenům a stylovými výpůjčkami ze zahraničí. K povaze mysliveckého stylu odívání koneckonců vždy patřilo, že se vyvíjel napříč Evropou (v důsledku aristokratické migrace) vysloveně internacionálně.
Středoevropský, alpský styl je v domácím mysliveckém odívání navzdory všem zjednodušením a ústupkům nadále směrodatný a nepřehlédnutelný. V první řadě se jedná o látku a její barvu. Hutný vlněný loden v zelených odstínech je normou, která je přinejmenším napodobována. Připomeňme, že využitím zelené barvy (případně tlumených přírodních odstínů) pro les a lov předběhlo myslivecké oblečení překvapivě evropskou vojenskou uniformu prakticky o století. Šedá či šedočerná barva, v německém prostředí rovněž značně rozšířená, je v domácím prostředí naopak spíše výjimkou. Dalšími prvky kontinuity v případě saka jsou knoflíky z rohoviny, eventuálně dragoun, barevně odlišné aplikace, výšivky či tvarování klop a střih límce. Stejnou příbuznost lze doložit u mysliveckého kabátu, kalhot a klobouku. Oproti historickým vzorům a zahraničním příkladům je domácí nabídka ovšem zpravidla až příliš střízlivá a nevýrazná. Hon sice nemusí být módní přehlídkou, je však nejlepší příležitosti projevit v příslušném odívání styl, vkus a eleganci. Co je samozřejmé při golfu či jezdectví, rovněž ale na Harleyi a při lyžování, mělo by přinejmenším ve stejné míře platit i v myslivecké praxi.
FILIP STERNBERG, Scéna z parforsního honu, okolo r. 1920
Parforsní hony, čili štvanice na koních a se psy, založené na francouzské a britské tradici, byly a jsou poměrně exklusívní loveckou kratochvílí, značně dekorativní a náročnou, do důsledku konzervativní, což se odráží i v příslušném oděvu. Napříč Evropou si navzdory některým odchylkám zachoval výjimečný a nezaměnitelný styl.
Shrňme tedy dosavadní úvahy: na hon a nejlépe na každou loveckou aktivitu patří myslivecké oblečení, které je stylově poměrně konzervativní. Vyhněme se nepatřičným prvkům a kompromisům, všemu vojenskému, pracovnímu a sportovnímu. Současně rozlišujeme jednak mezi užitkovým mysliveckým oblečením do terénu, jednak mezi vysloveně společenským oblečením myslivce přinejmenším na ceremoniální části honu a hostinu. Užitkové oblečení, které je napříč Evropou poměrně unifikované, zahrnuje jednobarevné bundy v různých khaki odstínech, odpovídající kalhoty (často s množstvím kapes), zdobený klobouk různého typu (podle tradiční nomenklatury zejména typy „Pichler" nebo „Švarcenberk"), případně různé čepice a ušanky, dále pulovry, vesty a kostkované košile, vše v kombinaci se zelenými holínkami, případně vyššími koženými botami, přičemž výjimkou nejsou ani kamaše. Společenské oblečení myslivce obnáší v pánské variantě stylové sako a kalhoty, vše nejspíše v zeleném odstínu, celé v kombinaci s vhodnou košilí, kravatou, zdobeným kloboukem a také kabátem, navíc s venkovskými koženými polobotkami. Důležité jsou také odpovídající stylové doplňky, mezi něž nepočítáme zbraň, příslušenství, dalekohled nebo GPS, nýbrž např. šálu, šátek, rukavice, hodinky, opasek s loveckým nožem, kapesní nůž, loveckou brašnu nebo tlumok. Vše lze podle okolností směle kombinovat s dalšími stylovými kusy z jihoněmeckého (tyrolského, alpského) krojového repertoáru (např. košile s výšivkami, často s motivem protěže, jelenicové kabátce a vesty, případně tzv. jankery – propínací svetry z filcované vlny, zpravidla šedé, s typickými kovovými knoflíky).
Zatímco užitkové oblečení je v domácí nabídce zastoupeno již relativně pestře, společenské oblečení myslivce je nadále bohužel okrajovým artiklem. Kdo má ovšem zájem a je zklamán běžnou domácí nabídkou, snadno nalezne vše vytoužené hned za hranicemi, v Německu nebo Rakousku. Ještě více to platí v případě dámského ekvivalentu. Domácí nabídka je v tomto segmentu prozatím bohužel zcela nedostatečná. Slušivé myslivecké kostýmy, blůzy, vesty, klobouky, botky a lovecké doplňky pro dámu lze prozatím pořídit prakticky pouze v zahraničí, pokud dáma alternativně nevyužije individuální nabídky domácích krejčovských salónů. Vítaným počinem v tomto směru je podnikatelská aktivita Petry Sternbergové, Hunting Dress Code.
Závěrem ještě několik slov k britskému stylu loveckého oblečení (pro shooting), který je rovněž dílem rozšířen i jinde po Evropě (kontinentálními napodobeninami) a obdobně jako alpský styl je současně synonymem pro stylové venkovské oblečení, v daném případě pro romantiku country life. Ve středoevropských podmínkách není příliš rozšířen, výběrem je však oblíben přinejmenším v aristokratickém prostředí. Ve vysloveně tradičním pojetí pro gentlemany se jedná zejména o třídílný tzv. shooting suit z vlněného tvídu a s kalhotami pod kolena (breeks) v kombinaci s vyššími koženými botami, tradiční vzorovanou košilí (tattersall check shirt) a samozřejmě se stylovou loveckou kravatou (např. s motivy loveckých psů či lovné zvěře).
Tvídové sako (tweed jacket) je i jinak prakticky podmínkou, v případě kalhot jsou ovšem myslitelné různé ústupky. Samozřejmě záleží na formálních podmínkách, na společenském statutu honu. Navíc lze i zde rozlišovat mezi užitkovým a společenským oblečením. Zmíněná vzorovaná košile a kravata s loveckými motivy je každopádně doporučená, možné jsou rovněž různé barevně sladěné pulovry či vesty, téměř nezbytná je plochá tvídová čepice (tweed cap), případně svérázná čepice typu deerstalker. Obligatorní jsou dále různé stylové kožené boty do přírody, případně zelené holínky. Korunou britského loveckého či venkovského a jezdeckého stylu jsou nepromokavé bundy značky Barbour (a jejich napodobeniny) z hutné voskované bavlny v tlumených odstínech, použitelné mimochodem i ve všech ostatních životních situacích. Současně jsou institucí, vyznáním i symbolem. Je téměř nadbytečné uvádět, že zmíněný styl má samozřejmě i odpovídající dámský ekvivalent.
Myslivecké oblečení tvoří spojnici mezi konzervativní elegancí a vášní pro přírodu, les a venkov. V terénu poskytuje potřebný komfort ruku v ruce se společenskou fazónou, současně ovšem slouží i jako inspirace a příslib loveckého zážitku, nebo jednoduše toulky lesem či venkovské idyly. Je svědectvím o našem životním stylu a pohledu na svět, o našich touhách, snech a přáních.
Daniel Radoměřský